Křeček DOLNÍ ŠMEJD

DOLNÍ ŠMEJD si hned od začátku vydobyl přezdívku TORPÉDO. Je velmi živý a čiperný, zpočátku se těžko chytal a pořád utíkal. Jeho oblíbenou činností je nepřetržité hlodání mříží klece, což ovšem nevykonává v nějaké normální poloze, ale v rohu klece, kde musí vyšplhat a pak se jen držet tlapkama, ty mu však stále ujíždí. Tyto jeho akrobatické výkony se mu už jednou vymstily. Jedno odpoledne jsme šmejda pustili proběhnout po stole a všimli jsme si, že nedošlapuje na pravou zadní nožku. Pak jsme ho pustili po koberci, kde sice měl jednu nožku nefunkční, ale běhal jak o závod. Nožku si ale průběžně olizoval a okusoval. Další den ráno už ji měl hodně zarudlou a odpoledne pak i krvavou, zřejmě od toho, jak si ji pořád okusoval, protože ho bolela. Vzala jsem ho tedy večer k veterináři a ten zjistil, že ji má zlomenou. Šmejd "Torpédo" se nechtěl nechat veterinářem chytit, pořád sebou vrtěl a byl chudák celý vystrašený. Veterinář řekl, že mu nemá smysl to dávat do obvazu nebo jinak ochránit a znehybnit, ale může pomoci anestetikový olejíček, kterým máme tlapku potírat. Šmejd se do 14 dnů uzdravil, ale už po pár dnech visel na mřížích znovu. Dolní Šmejd má strašně rád sýr eidam, po něm se vždycky rychle vrhne, vyloženě ho mžikem sebere z ruky.

Při přípravě našeho odjezdu na zimní dovolenou do Rakouska v 02/2006 jsme si všimli, že má mokrý zadeček, hodně pije a špatně chodí - dokonce ani na sýr neměl pomyšlení. Bohužel ten den byla neděle a žádný veterinář neordinoval. Do místa, kde seděl jsme mu dali krmítko s jídlem a dále museli ponechat osudu. Už jsme si v duchu představovali, že se vrátíme a křečka uložíme k věčnému spánku pod jabloň na dvorku. Osud chtěl však jinak, po našem příjezdu nás křeček s radostí uvítal a ihned se pustil do čerstvě nabídnutého sýra. Je až s podivem, že tu svou nemoc nějak vydržel a dočkal se dalších chvil s námi. Dokonce se i těšil na fotografování a nechal se vyfotit v krásné pozici nazvané "Fotka do občanky".