Křečice COPPERFIELD-OVÁ

Jméno tohoto křečka vzniklo týden po jeho zabydlení v naší domácnosti, protože hned pár dní po obývání klece se svým bráchou z ní večer zdrhnul. Při usínání jsem slyšela občasné šustění, až to nejintenzivnější kousek od postele mě z ní zvedlo a křečka jsem našla pod hromádkou oblečení. Byli jsme hodně překvapení, jak se to mohlo stát, že jsme je ještě před pár hodinama viděli oba v kleci. Až pak mi došlo, že křeček utekl nebo spíš se propasíroval přes trochu od sebe roztáhlé mříže střechy, pod kterou vede dřevěná cestička. Musel ze sebe udělat ale velkou placku, aby prolezl a navíc pak z klece seskočil z výšky 1,5m na dlažbovou zem. Ale ta vidina svobody za to stála. Bylo obrovské štěstí, že jsme na křečka nevědomky nešlápli a vcelku rychle ho ještě týž den i chytlili. Je velmi aktivní, pořád běhá po kleci a všechno studuje. No zkrátka takový COPPERFIELD ;-).

Na začátku 06/2011 bylo na čase šmejdy od sebe oddělit do samostatných klecí, protože už se společně v jedné kleci nesnesli, kousali se, honili a pískali. Tohoto zlobivého energického šmejda jsme přesunuli do nové klece a druhého klidnějšího nechali v původní. V dalším odstavci se dočtete nečekané rozuzlení...

V půli 06/2011 v neděli ráno jsme nevěřili vlastním očím, kdy jsme všude v kleci a na zemi pod ní našli hromadu rozházených hoblin a po důkladnějším ranním zaostření očí jsme si všimli, že v horním patře klece se hobliny hýbou. Křeček, respektive odteď už křečice Copperfield-OVÁ zrovna vynášela nahoru další mládě. Takové probuzení jsme skutečně po 12 letech chovu křečíků nečekali! Místo dvou samečků nám prodavačka zverimexu prodala samečka TIDÍTA a samičku COPPERFIELD-OVOU. Mláďat jsme napočítali 8, z nichž jedno bylo bohužel mrtvé. Jelikož by mláďata propadávala mezerami mezi mřížemi klece, museli jsme vymyslet, kde je dočasně přesuneme. Nejvhodnějším řešením byl velký průhledný kyblík, kde jsme křečici opatrně přesunuli celé její hnízdo a do něj opatrně na lžičce postupně přesunuli všech osm křečíků. Kolem jsme ještě přidali několik útržků papírových utěrek. Napáječku jsme přilepili izolepou na stěnu plastového kyblíku. A kyblík jsme přikryli mřížovou částí klece, aby náhodou nejaký křeček neutekl a my si tím nepřidělali další zbytečné starosti. Ve fotogalerii a video záznamu jsme dobře zachytili, jak křeččí mláďátka rostou. Hned po pár dnech jim začala tmavnout kůže a růst srst. Ve věku cca 3 týdnů byli malí křečíci asi nejkrásnější. Ve věku cca 4 týdnů jsme je už museli z kyblíku přesunout zpět do klece, protože kyblík už byl 7+1 křečíkům moc těsný. Po dalších cca 2 týdnech už mamina od mláďat potřebovala klid a tak jsme ji přesunuli do jiné klece, kde musela vydržet až do jejich transportu do zverimexu. Tam jsme malé křečíky odnesli ve věku cca 8 týdnů, do stejného místa, odkud jsme si odnesli i jejich rodiče, tehdy ještě v domnění, že nám posedmé prodali dva křečíky stejného pohlaví. S následky už jste se právě seznámili, a my se tak neplánovaně obohatili o další chovatelské zkušenosti :-)

V druhé půli listopadu jsme u křečice zjistili malý problém, kdy jí pod přední tlapkou vznikalo lysé místečko bez srsti. O posledním listopadovém víkendu začala být krečice značně neklidná, občas zběsile pobíhala po kleci a pískala. Křečice přestala papat klasickou krmnou směs, ale papala všemožné dobrotky jako ledový salát, ředkvičky, eidam sýr atd., a často chodila k napáječce pít. V pondělí ráno jsme navštívili veterináře a ten konstatoval nějakou kožní nemoc či jakousi plíseň a předal nám speciální šampon na koupání 2-3x týdně a glukózu pro smíchání s vodou v napáječce. S křečicí to však šlo od víkendu rychle z kopce a časně zrána v úterý 29.11. nás bohužel opustila :-(