Naši křečci a křečíci
9. GENERACE křečků. Tentokrát jsme pořídili dvě blondýnky :-). Zpočátku jsme ale s nimi měli problémy. Na začátku srpna jsem koupila ve zverimexu dva měsíce staré dvě bílé sestry a dala je do jedné klece. Jedna měla červená a druhá černá očka. Po pár dnech však ta červenooká začala být čím dál víc agresivní na černookou. Po týdnu jsem ji šla vyměnit za jinou hodnější a vzala jsem bílou černookou křečici s jemně šedivým nádechem (původní černooká je jemně do rezava). Po párdnech se opakovalo to samé, akorát naopak, protože původní černooká křečice začala být agresivní na novou černookou sestru. Sama zažila útoky a za pár dní na jiného křečka začala taky útočit :-(. Dvě noci bydlela na samotce v hrnci, pak proběhl společný pobytový pokus ve nedomácím prostorném výběhu, ale jakmile pak spolu šly do jedné klece, byla zase mela. A tak se bílorezavá křečice Knedla stěhovala do samostatné klece. Bohužel to opět vypadá, že se křečků bydlících v jedné kleci opět nedočkáme. Předešlé kámošky Knedla IV & Nudla IV byly velké výjimky...
8. GENERACE křečků. Jakmile jsme částečně zrenovovali vybavení klece, začali jsme shánět nové obyvatele. V žádném ze dvou místních zverimexů džungaráčky neměli a tak jsme zkusili jeden olomoucký, kde nám prodavačka z terária z šesti křečků chytila hned napoprvé dvě křečice. Po krátkém pobytu v novém obydlí je od sebe opět rozlišily a pojmenovaly jejich rozměry, proto zase KNEDLA & NUDLA. Knedla je pomalejší špekáček a Nudla temperamentní torpédo. Zatím po skoro 3 měsících stáří panuje v kleci příměří, uvídíme ale časem... A i po něm můžeme říct, že křečice se mají pořád moc rády, spinkají spolu jedna na druhé, papají spolu... Pro nás první zkušenost tak úžasné křeččí symbiózy ;-)
7. GENERACE křečků. Tentokrát jsme se po třech generacích křečic vrátili zpět k samečkům. Hned zpočátku byla patrná jejich rozdílná povaha, jeden pořád schovaný v domečku a druhý aktivní a pořád něco zkoumající, včetně toho, jak se dostat z klece. Tuto překázku zdolal hned týden po pobytu v naší domácnosti, kdy večer prolezl nebo se spíš propasíroval přes trošku od sebe roztažené mříže střechy a v noci nás probudil šustěním. Proto dostal příhodné jméno COPPERFIELD. Jeho brácha TIDÍT dostal jméno díky své pasivní povaze. Moc se neprojevuje a nejspokojenější je pod střechou domečku. Uvidíme, jak se šmejdi časem projeví a kdy už nebude možné je chovat společně a poputují každý do samostatné klece a svého teritoria.
6. GENERACE křečků. A třetí generace křečic. V té době byl velký problém ve zverimexech sehnat džungaráčky, po měsíci se zadařilo a tentokrát jsme si poprvé pořídili jinak zbarvené džungaráčky, kterým se odborně říká šedomodrý safírový. Je světlejší oproti svému barevnému standardu. Šmejdice zatím do třetice dostaly jména KNEDLA III a NUDLA III. Třeba nás časem napadnou další originální jména. Safírové ségry spolu zase bydlely jen krátce, jejich noční pískot se už nedal vydržet. Obě skvěle slyší na příděl dobrotek, cinkající krmítko nebo šustění ve frekventové kuchyni, kde jsou klece umístěné, je přivádí k okamžité pohotovosti, různě zavěšené na mřížích s čenichem vraženým mezi ně. Obě dvě jsou také přeborníky v trhání papírových trubek. Budeme muset zvýšit produkci :-). I když má každá křečice svou klec, zkusily jsme je pustit společně do velké ohrádky nebo spíše sportovního stadionu, kde mají hromadu trubek, prolízaček, domečků atd. Zpočátku se do sebe pustily, několikrát se poškádlily, ale pak už si sebe skoro nevšímaly a užívaly si velkého prostoru ke svým atletickým výkonům.
5. GENERACE křečků. Opět jsme zvolili křečice. Nějak už nás nenapadly další originální jména a tak jsme oprášili zažitá jména KNEDLA II a NUDLA II. Už jsme si ale nedělali žádné iluze o tom, že by křečci spolu v jedné kleci vydrželi. Ze společné fotky z kolotoče to sice chvíli vypadalo na nerozlučnou dvojku, ale realita byla později jiná. Noční boje a hlasité pištění se už časem nedaly vydržet a náš chovatelský scénář byl zpečetěn. Knedla II se i po přestěhování do samostatné klece nadále ráda hlasitě projevovala, bezdůvodně a ukrivděně pištěla, i když jsme jí dávali krmení. Prostě typická protivná uřvaná baba :-). Nudla II byla opravdu nudloidní, byla hodně malinká, i když pořád hodně papala. Ráda taky stále ohlodávala mříže, čenich vždycky nacpala mezi ně, až si ohoblovala srst a udělala si tak holou lysinku mezi očima.
4. GENERACE křečků. Tentokrát jsme poprvé zvolili samičky, protože by se v kleci mohly lépe snést. Tím jsme si sice nebyli tak jistí, ale za pokud to stálo. V pondělí jsem zamířila do zverimexu a vybrala jsem dvě ségry. Postupem času jedna z nich začala kynout, jakmile slyšela, že se plní krmítko, byla v tu ránu u něj a šrotovala, a tak vzniklo jméno KNEDLA. Naopak její křeččí sestra byla hubenější a tak dostala jméno NUDLA. Jejich společné soužití v jedné kleci bylo bohužel opět dočasné, trvalo 3 měsíce a agresivnější Nudla musela být přestěhována do druhé klece. Paradoxně časem na ně jejich jména pasovala opačně, protože nám Knedla zhubla nebo-li znudlovatěla a tak pozbyla své knedlíkové vlastnosti. A Nudla naopak trošku zknedlíkovatěla.
Tato křečice PEPINA, nepatřila přímo nám, ale shodou více okolností jedněch našich známých se k nám dostala a už i zůstala. V její původní kleci jsme její skromné vybavení rozšířili o další dřevené cestičky, aby měla možnost ještě více řádit, protože se hned zkraje projevila jako obzvláště zdatný akrobat. Strašně rychle šplhá po mřížích, na mřížové střeše se zavěsí na přední tlapky a ručuje, kde se jí zlíbí. Svoje gymnastické výkony rozšířila i o polohu leh na zádech, především v horním nízkém patře, kde se opírá tlapkama o mříže a spokojeně je hlodá. A když přes mříže dostane nějakou dobrotku, neobtěžuje se ani obrátit a spokojeně dál přežvykuje.
3. GENERACE křečků samečků. Jelikož se už natolik zažilo pojmenování "šmejdi", zůstali jsme u této výstižné formy. Změnili jsme jen přívlastek "horní/dolní", což tentorát vzniklo podle umístění jejich klecí na zdi pod sebou a tak nahoře je HORNÍ ŠMEJD a dole DOLNÍ ŠMEJD. A jako tomu bylo i u předešlých pokusů, tito bráchové se po pár měsících už taky skoro nesnesli ve společném obydlí a tak jeden z nich putoval do spodní klece. Horní a Dolní Šmejd bohužel z důvodu naší časové vytíženosti neměli možnost hned od malička důkladněji poznat a oblíbit si naše papírové LABYRINTY. Vycvičit jdou nejen pejsci a jiná větší zvířátka, ale i malincí křečci. Pokud si je vycvičíte na určitou hračku či způsob krmení hned v jejich útlém věku, neměl by pak nastat podobný problém.
2. GENERACE křečků. Díky skvělému Vypínačovi jsme chov souběžně rozšířili o sourozeneckou dvojku samečků. A odsud historicky pramení naše veselé pojmenování křečků universálním jménem "ŠMEJDI". Pojmenování vzniklo dle chování křečků, kteří musí všechno prošmejdit a nacpat se do všelijakých škvír. Klidnější křeček doslat rozlišovací přívlastek "Malej" a druhý křeček raubíř dostal přívlastek "Velkej", čili MALEJ ŠMEJD a VELKEJ ŠMEJD. Tito šmejdi se v roce 2003 stali mediálními hvězdami, námi vymyšlený a jimi ověřený labyrint z papírových trubek si jako závěrečnou raritu televizních novin přijela natočit TV NOVA, Deník BLESK a RADIOŽURNÁL Olomouc. Reportáž měla obrovský úspěch, rozesmála i hromadu našich známých i neznámých.
Naše historicky 1. GENERACE křečků. Jak je napsáno v úvodu webu, bylo, nebylo, hlavně nám bylo smutno po nějakém zvířátku, které by s námi sdílelo domácnost. Na sklonku roku 1999 jsme si pořídili prvního samečka křečíka džungarského. Křečka jsme zanedlouho po jeho pořízení pojmenovali BUŘT, protože nám ze všelijakých dobrot začal nějak kynout nebo-li „buřtovatět“. Za necelé 2 měsíce nato jsme Buřtovi pořídili kámoše samečka, protože jsme ještě tehdy nezkušeně usoudili, že je samotnému Buřtovi smutno. Dva šmejdi nesourozenci však spolu bydleli jen 3 týdny, čím dál víc se prali. Nový křeček byl vyhozen z domečku a musel si ho pelíšek jinde. Z cestiček a jiného vybavení si křeček vybral originální krytku od vypínače světla a tak jsme mu začali říkat VYPÍNAČ.